Kniha Závislé vztahy (Heinz-Peter Röhr) se mi dostala do rukou nedávno. Záhy se pro mě stala jednou z nejlepších knih na poli velkého seznamu literatury osobního rozvoje a psychologie určené i pro laickou veřejnost.
Autor v úvodu mluví o tzv. biblioterapii. Zprvu je třeba zcela porozumět svému trápení. To platí nejen u osob s tendencí k závislému chování, ale u jakýchkoli jiných nepříjemných stavů. Je třeba rozumět souvislostem, pochopit, proč zrovna já mám dané pocity, proč zrovna já znovu a znovu zažívám podobnou situaci. Tím že si dávám v hlavě věci pomalu dohromady, dochází alespo?? částečně k přirozenému léčení. A právě k takovému pochopení může velmi dobře posloužit čtení knih. Probíhá tedy léčení čtením knih – biblioterapie.
Dle mého názoru je závislost, a to nyní nemluvím o návykových látkách, velmi častá a škodí zejména ve vztazích. Nebojím se říct, že v určité míře závislým způsobem uvažoval a jednal každý z nás. Proto může být tato kniha užitečná téměř každému z nás.
Kniha je cenná nejen pro porozumění souvislostem závislého chování, ale i proto, že nabízí od půli díla srozumitelné návody, jak dojít “k vyléčení” a stát se zdravě sebevědomým silným jedincem schopným samostatného života.
Zejména může být tato kniha prospěšná těm, kteří:
- neumí říkat ne, udělají první poslední, jen aby se druhým zalíbili
- pomoc druhým jim dává vlastní hodnotu
- raději se podřídí, než aby šli do konfrontace
- neumí se sami rozhodnout, dají na názory druhých
- mají strach z chyb, bojí se odpovědnosti
- cítí se sami nejistí
- trpí obavami téměř z čehokoli, včetně strachu ze samotného života, bojí se hněvu druhých, opuštění
- neumí ukončovat i silně nevyhovující vztahy
Závislost nevzniká z čistého nebe, její kořeny jsou samozřejmě ve výchově.
Moc bych si přála, aby si tuto knížku přečtli a zamysleli se nad ní i rodiče.
Snad více ti, kteří mají děti okolo puberty. Těm, kteří jsou ochotni připustit, že jejich výchova nemusí být perfektní, kniha Závislé vztahy dává nejen náhled, co se může stát, když svůj přístup k dětem nezmění, ale i srozumitelně ukazuje, čeho se vyvarovat a jaké principy je naopak třeba v přístupu k dětem zařadit. Krom toho, jak autor popisuje, závislí rodiče mají závislé děti, proto, drazí rodiče, možná zde najdete i nakonec ten svůj hluboce zakopaný příběh. A je na vás, abyste ho zpracovali, ne na vašich dětech.
Vězte, že snažit se ochránit děti od všeho zlého, zametat jim cestičku, aby nejlépe nemuseli řešit vůbec nic, vychovává jen nesamostatné a bojácné osoby s tendencí hledat si dominantní protějšky, kteří budou řešit opět za ně, často ale proti jejich vůli.
Stejně tak si donekonečna můžete myslet, že máte více zkušeností než děti samotné a budete mít nejspíš pravdu. Je ale třeba děti nechávat úměrně věku brát odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí, dělat chyby a vzpamatovávat se z nich. Jen ten, kdo se nebojí dělat chyby, může vyrůst v silnou osobnost.
Drazí rodiče, nechte dětem jejich vlastní život a neparazitujte na životě svých dětí, jakkoli vznešená vaše péče na první pohled může vypadat.
Do budoucna s vírou v lepší vztahy, osvícenější mysl a gramotnou výchovu, Kristýna
You might also like
Leave a reply