Minulý týden jsem dostala tip na psycholgicko – filozofický román Hermanna Hesseho Stepní vlk. Samozřejmě mi to nedalo… Co jsem o knize našla se mnou velmi rezonovalo.
wikipedie k výkladu textu uvádí toho
V příběhu „Stepního vlka“ je přiblížena lidská duše a její mnohočetnost. Podle některých názorů cesta k „úlevě“ nevede skrze extrémní askezi nebo na druhé straně výstřednosti, nýbrž v pokusu tyto oba póly spojit. V člověku neexistuje jen jedna duše, nýbrž je v něm obsažena celá mozaika forem, které vystupují jednou dětsky, podruhé trucovitě, jindy zase s vášní. Vnitřní roztříštěnost „Stepního vlka“ a jeho následný pokus o integraci těchto dvou odlišných složek vnímání odkazuje na buddhistické učení o střední cestě, popř. v poznání že dobro a zlo existují bezpodmínečně vedle sebe.
úryvek:
„Člověk a vlk by byli nuceni vzájemně se poznat bez klamných citových masek a pohlédnout si nepokrytě do očí. Pak by buď explodovali a odtrhli se navždy, takže už by žádného stepního vlka nebylo, anebo by ve vzcházejícím světle humoru uzavřeli s??atek z rozumu.“
Opakovaně se v koučovně ale i u sebe samé setkávám s nekonečnými a nefunkčními pokusy být JEN “skvělým a dokonalým”, často to v praxi znamená stát se jiným, než jsem. O co více se na sebe zlobíme za svá “selhání”, o to méně se nám daří dosáhnout vytouženého ideálu podle principu: “Co odmítáme, to sílí”.
Úryvek knihy a její interpretace poukazuje na existenci takzvané stínové osobnosti, “temné” stránky nás samých. Zcela úmyslně zde temné dávám na uvozovek. Temné rozumějte to, na které jsme si nikdy pořádně “neposvítili”, tedy temné ve smyslu neprozkoumané, neznámé. Jsou to ty stránky osobnosti, které odmítáme přijmout a potlačujeme je. Nejde jen o vlastnosti považované za “špatné” jako agrese, vztek, závist, sexuální sny. Do této stínové části naší osobnosti spadají i naše dary, talenty, sny, které nejsou okolím podporovány. Jsou považovány jako nevhodné pro “syny a dcery rodiny našeho postavení”, jsou bagatelizovány a zesměš??ovány. Nakonec o jejich špatnosti začneme být přesvědčeni sami a odmítat je jako nevhodné součásti nás samých.
Vše na světě má touhu žít, touhu realizovat sebe samé. Proto si i naše stíny nakonec najdou cestu, jak se prosadit. Bohužel to bývá v nekontrolované podobě. A tak se třeba stane, že 20 let spořádaně žijící podpantoflák jednoho dne postřílí celou svou rodinu. V běžné podobě každý znáte, že když opakovaně polykáte to, co vám vadí, nakonec vybouchnete, nebo se objeví nemoc těla. Proto svým stínům věnujte pozornost, ideálně včas.
potlačované části sebe samých poznáte podle
- tuh, za které se sami za sebe zlobíte
- opakujících se snů
- vlastností druhých, které nás rozčilují (podle principu všímám si pouze toho, co můj mozek zná, tedy ve mně existuje)
- občasných nekontrolovaných výbuchů
- nemocí. U těch bohužel trvá dlouho než souvislost s naším stínem a nevědomím odhalíme.
terapie je jednoznačná
Nejdříve musím své stíny poznat, dovolit si je a nakonec přijmout jako nedílnou součást sebe samotného.
Tedy pozorujte vědomě své myšlenky jako badatel, který se nezaujatě snaží zjistit maximum informací o zkoumaném objektu. To, co najde, nemá přívlastek ani dobrý ani špatný. Prostě je to, jaké je, jen fakt, informace.
Přijměte vše, co o sobě najdete jako aktuální součást vás samých. “Prostě takový jsem teď já a je to v pořádku”.
Dovolte si své nově objevené vlastnosti projevit v pro vás akceptovatelné formě v praktickém životě.
Příklad z praxe
Poté, co můj klient začal vědomě pozorovat a zapisovat své nemravné myšlenky, které ho obtěžovaly i ve snech, tyto prakticky samy vymizely, což mu přineslo nesmírnou úlevu.
Mé opakované sny o tom, jak tančím moderní tanec, skončily přesně ve chvíli, když jsem ve svém reálném životě začala tančit.
Základní pravidlo, které ctím
“Vědomě neškodit druhým”, jinak jste svobodná bytost, která si může dělat, co chce. Je – li to pro vás dobře, pak je to dobře.
Kterou svou část v sobě v současné době nejvíce potlačujete? Udělejte pro sebe první věc a pojmenujte ji a pak o ní třeba přijďte říct i mně. Je to úlevné a často humorné. A možná i proto mi kolegyně říká, že vždycky, když slyší smích ví, že jsem v práci. 🙂
You might also like
Leave a reply