Již podruhé jsem byla požádána o rozhovor studentkou 3. ročníku psychologie, tentokrát z FF v Olomouci. Informace mají sloužit její bakalářské práci na téma Sebereflexe a kritické momenty koučinku z pohledu koučů. Velmi si cením zájmu budoucích psychologů o práci kouče. S laskavým svolením sdílím přepis rozhovoru. Věřím, že vám přiblíží mou práci.
Doba čtení: 2,5 minuty.
Co Vás přivedlo ke koučinku?
Nejdřív jsem se sama stala klientem koučování. Díky němu jsem zjistila, kdo skutečně jsem a co je pro mě důležité. Jedním z výstupů byla chuť podobným způsobem pomáhat druhým.
Jak dlouho se koučování věnujete?
Letos je to 6 let.
Jaká je Vaše profese a Vaše vzdělání v koučinku?
Má původní profese je radiologie. Někdy říkám, že jsem si koučováním rozšířila obor a dívám se nejen do těla, ale i do duše. 🙂 V koučování vycházím z výcviku Magdalény Vokáčové – Koučink jako umění. K tomu přidávám techniky z dalších workshopů, kurzů a konferencí.
Jakému typu koučování se věnujete?
Můj výcvik je tzv. integrovaný, to znamená, že využívá techniky z různých směrů koučování. Používám je jak v práci s jednotlivcem, tak s páry nebo skupinou.
Mohla byste charakterizovat klienty, které nejčastěji koučujete?
Rozptyl klientely je veliký od 16 – letých slečen po 75 -leté důchodce. Nicméně většina jsou lidé mezi 30 – 50 lety, převažují ženy. Poslední dobou mám pocit, že chodí víc mladších ročníků a více mužů. Obojí považuji za pozitivní trend. Stejně jako věk jsou různorodé i zakázky od práce na sebevědomí, přes hledání talentu po strategické plánování ve firmách.
Jaké vlastnosti nebo dovednosti by podle Vás měl mít dobrý kouč?
Kouč by měl mít zejména upřímný zájem o lidi. Měl by umět s nimi navázat vztah založený na důvěře. Kouč by měl umět naslouchat, dobře se ptát, být zodpovědný vůči lidem i své profesi . Profesionál by se měl celoživotně vzdělávat a pracovat sám na sobě. Výzkumy ukazují, že úspěch procesu klienta je přímo úměrný seberozvoji kouče.
Hraje podle Vás v procesu koučování nějakou roli osobnost kouče?
Ano, do velké míry. Každému člověku může vyhovovat trochu jiný přístup. Je důležité si najít takového kouče, se kterým budete rezonovat i lidsky.
Jaký by měl být vztah mezi koučem a koučovaným?
Profesionální – není to vztah kamarád s kamarádem, zásadní je důvěra.
Jaká je vaše zkušenost s „aha“ momenty v koučování? Jsou tyto momenty něčím charakteristické?
Ano, jednak vám klient sám sdělí, že to byl pro něj důležitý bod. Jednak jsou tyto momenty doprovázeny pocity jako úleva, dojetí. Někdy přijde pláč, někdy smích. Často vnímám podobné pocity i já zároveň s klienty na svém těle. Jsou to okamžiky, kdy víte, že jste se dotkli něčeho podstatného, ryzího, že jste se dotkli klientovy pravdy. Jsem vděčná, že u nich mohu být.
Ovlivnily tyto momenty pozitivně nebo negativně Vaše budoucí sezení s klienty?
Jsou to silné momenty. Obecně bych řekla, že prohlubují vzájemnou důvěru i důvěru v úspěch celého procesu.
Jak poznáte, že bylo Vaše sezení s klientem úspěšné?
Říká se, že by klient neměl ze schůzky odcházet v horším stavu, než přišel. 🙂 To je dobré vodítko, ne? Teď vážně, na začátku spolupráce i při jednotlivých sezeních s klientem nastavuji, co by mělo být výsledkem naší práce. Klient by měl odcházet ideálně s tím, pro co si přišel.
Kolik sezení obvykle s klienty máte?
S klienty se scházím jednou za měsíc na 75 minut. Pokud nesupluju práci terapeuta, pak je většina „zakázek“ přibližně práce na půl roku, tedy 6 setkání.
Setkáváte se se supervizorem?
Jsem v kontaktu s kolegy a supervizory, na které se mohu obrátit. Organizují se také skupinová supervizní setkání, kam mohu k diskuzi přinést složitější témata svého klienta. Společná setkání s kolegy jsou vždycky inspirativní.
Co pro Vás znamená práce kouče?
Práce kouče pro mě znamená realizaci sebe a toho, co mi bylo dáno do vínku. Zároveň dává smysl i nepříjemným etapám v mé minulosti. Díky nim svým klientům rozumím a vím, co prožívají. Koučování mi dává naplňující pocit, že pomáhám lidem žít spokojenější život. Oni svou spokojenot zase šíří dál.
You might also like
Leave a reply