Vnímám, že není lehké zorientovat se v množství přístupů rozvoje osobnosti. Mnoho lidí se mě ptá: “Co to ten koučink vlastně je”. A já to chápu, protože patrně vlastní slovo koučink jednoznačnou odpověď nedává. A je mi velmi líto, že v mnoha lidech nesprávně asociuje poradenství, sportovní trenéry, šamany, kartáře….
Snad tento text bude střípkem přispívat k očištění koučinku v České republice.
Koučink má své kořeny ve sportu.
Koučink má opravdu svůj původ ve sportu. Jeden ze zakladatelů koučinku Timothy Gallwey jako instruktor lyžování se pro nedostatek personálu dostal do funkce trenéra tenisu. Protože přesně nevěděl, jak správně tenis trénovat, vedl své žáky, aby hledali sami, co jim ve hře pomáhá, aby se soustředili na radost z ní, aby vypozorovali, v čem tkví úspěch dobrých hráčů. Neradil, nevytýkal, ale podporoval je. Překvapením pro všechny bylo, že jeho žáci dosáhli daleko většího zlepšení než ti, kteří byli trénováni profesionály.
Kouč lidem pomáhá najít své vlastní řešení
Stejný princip se používá v koučování v jakékoli jiné oblasti. Kouč má absolutní důvěru v klienta, v jeho celistvost a v jeho schopnost pomoct si sám. Kouč tedy neradí, nemanipuluje, nepodsouvá, ale vede klienta, aby našel sám vlastní řešení.
Mýty o koučování, aneb, co koučink opravdu NENÍ:
Definic koučinku je spoustu a dle mého názoru ho všechny pramálo osvětlují. Snad o ničem jiném jsem neslyšela říkat tolik lidí tolik nepravd jako o koučování. A tak se jeví snazší a možná potřebnější vysvětlit, co koučink není.
1. Kouč radí lidem:
Koučování není poradenství. Kouči rozvíjí své klienty pomocí kladení silných otázek, naslouchání a dalších technik. Rady klientům jsou koučovací chybou. Kouči jsou tedy odborníci na vedení procesu, kdy si klient přichází na své odpovědi. Tedy kouč nemusí a nebývá odborník na dané téma klienta (tak jsem například s úspěchem koučovala uspořádání firmy v oboru výroby zemědělských strojů :)), často je neznalost prostředí naopak výhodou. Kouči někdy mají také roli konzultantů/mentorů – rady však udělují jen v oblastech, kterému dobře rozumí. Klient by o tom měl být vždy informován a schválit takový postup.
2. Koučem se může stát každý.
Ano, koučování je v ČR tzv. neregulovaná profese.
Tedy za kouče se v ČR každý může vydávat, to ale neznamená, že provádí koučink. Kouči potřebují absolvovat akreditovaný výcvik (seznam akreditovaných výcviků) metod a dovedností, aby dokázali svoji práci dělat na profesionální úrovni. Součástí každého takového výcviku je mnoho hodin vlastní zkušenosti v pozici kouče i klienta. To, že je povolání kouče v ČR právně neregulováno, bohužel vede k tomu, že tohoto termínu z marketingových důvodů spoustu lidí zneužívá. Viz. rozhovor z konce roku 2014 s prezidentem České asociace koučů.
O zajištění kvality a profesionality koučů na českém trhu a nastavení etických standardů koučování usiluje Česká asociace koučů.
Kouči, kteří prošli akreditovaným výcvikem by měli ctít etický kodex kouče.
3. Já se koučuju sám, kouče nepotřebuji
Souzním s tímto názorem: Po praktické stránce nelze dosahovat stejných efektů pomocí sebekoučování, jako s pomocí kouče. Do tzv. „slepých míst“ v mysli se člověk sám nedostane. Pomoc druhé osoby má nesrovnatelně účinnější efekt, než snaha o sebekoučování. Proto koučové, psychologové … chodí ke svým kolegům.
4. Kouče nepotřebuju, na to abych si popovídal, mám přátele.
Souzním s tímto názorem: Účelem přátelských konverzací je sdílení příběhů. Účelem koučovacích konverzací je rozvoj potenciálu a dosahování cílů. Jedná se o dvě naprosto odlišné konverzace s jiným záměrem. Ačkoliv vás přátelé vyslechnou (což je často úlevné), v přátelských konverzacích nedochází k efektivnímu seberozvoji. Samozřejmě, pokud vím co chci a umím toho dosáhnout, kouče nepotřebuji.
5. Kouč nemá žádné problémy
Ukažte mi jednoho člověka na světě, který měl ve všech etapách svého života vše “vyřešené” a nikdy nepotřeboval službu svého řemesla. Naopak to, že má kouč vlastní zkušenost s danou situací je v procesu velkou výhodou a nezbytnou částí výcviku. Proto se velmi často kouči, psychology, terapeuty stávají klienti právě těchto profesí.
6. Kouč vede lidi k tomu, aby byli sobečtí
Kouč vede lidi k tomu, aby si vážili sami sebe, aby znali své hranice za respektování hranic druhých. Pokud je toto definice sobeckosti, pak musím odpovědět ano. Platí, že mohu “dávat”, až když mám z čeho. Jinak jsme druhým dlouhodobě k ničemu (viz letadlo: “Nejprve nasaďte kyslíkovou masku sobě, pak až dětem”, takto se ví, že přežije nejvíc lidí).
Být druhým užitečný a pomáhat je jedna z nezanedbatelných potřeb člověka. Její nenasycení je častou příčinou pocitu nenaplněnosti v životě. Dle mého názoru je ale zdravá hranice nikdy nejít v důležitých oblastech sám proti sobě.
Pokud někdo trvá na definicicích, přikládám definice koučovacích asociací.
Co je koučink pro mě:
Využívání různých bezpečných prostředků s cílem posunout klienta na místo, kde chce být.
Pro mě je představitelná metafora kočího (v angl. coach) nebo dostavníku – jako prostředku, pomáhajícího dostat se osobě pohodlným způsobem z místa, kde právě je, na místo, kde chce být. Na obrázku je klient ten, který drží otěže a udává směr, kouč mu kryje záda, do cesty nezasahuje a věří, že spolu dobře dojedou.
Vždy klienty podporuji v tom, co sami chtějí (za respektování pravidla nikdy vědomě neubližovat jiným). Nikdy bych si nedovolila zpochybnit cíl ani cestu klienta. Mým vnitřním přáním je, aby každý realizoval to, kým skutečně je, protože věřím, že pak bude nejvíc spokojený a zárove?? užitečný druhým. Stejně jako se vodní rostlině nebude dařit na suchu, ale v rybníku, kde bude dávat potravu rybám, přispívat k rovnováze systém
Jediní!, kteří mohou relevantně soudit, zda má koučování smysl, jsou naši klienti.
Jestli jsou toto jejich reakce, pak je odpověď ANO.
Bylo to fakt dobrý. Díky. M
..byl tam pocit vlastního vítězství, který jsem dlouho neměla. T.
Kristýno, dnešní koučink byl hodně zajímavý. Fakt se mi líbí, ze jdete po vechech, které jsme si nastavila do záměru….Ačkoli jsem s Vámi strávila zatím dvě hodiny, fakt si myslím, že jste člověk na svém místě. Děkuju a těším se na příště. M.
Ďakujem za úžasnú konzultáciu. Ako ste vedela vystihnúť podstatu problému a pomohla mi sformulovať niektoré presvedčenia. Myslím, že sme toho hodne urobili. Naozaj ste ma inšpirovala k ďalšej práci na sebe. Ďakujem Vám aj za Vaše povzbudivé slová, ste skvelá koučka. Prajem Vám veľa úspechov vo Vašej práci a samozrejme aj v ostatnom. A.
Proces se skutečně nastartoval a já plynu 😀 Mám radost, že můj život konečně nemá na nějakou dobu žádný řád, to jsem potřebovala. Prostě si to teď jen užívám, dělám, co mě baví a buduji přátelství s lidmi kolem 🙂 Cítím se skutečně svobodně a šťastně.. Nevím, jak dlouho mě to takhle bude bavit, ale teď aktuálně baví a to je to nejdůležitější.. 🙂 Věci ohledně práce se hýbou, zatím pracuji na drobnostech, které nejsou nikde a nijak vidět, ale jsou to ty dílky puzzle, které potřebujeme do celkové skládačky 🙂 nemám zatím žádnou určitou pozici nebo neco podobneho, ale je to na ceste, cítim to a hlavne ta nejkompetentnejsi osoba me má v pořadniku na prvním míste, je to parada 🙂 Takhle uz me dlouho nic nenaplnovalo 🙂
Ked som sla od Vas, som sa cítila úžasne, ako keby mi spadol kame?? zo srdca. P.
Neumím ten pocit popsat slovy… prostě mě zalil takový zvláštní pocit okolo žaludku a rozpínal se do celého těla.
Jestli si chcete udělat vlastní názor, tak mi třeba napište.
Leave a reply