Úzkost, díl I: Jak poznat, že trpím úzkostí?

Každý den se setkávám s lidmi, kteří proběhnou několik koleček po nejrůznějších ambulancích a nemocnicích. Vyhledají pomoc téměř všech specialistů, podstoupí řadu odborných vyšetření, aby našli příčinu svých tělesných obtíží. Jsou nešťastní, neboť celá jejich snaha bývá marná a žádná choroba fyzického těla se u nich nenalezne. Přesto tito lidé dobře vědí, jak reálné a často nesnesitelné jejich problémy jsou.

Pokud jste se v tomto textu našli a kromě tělesných neduhů se ve svém životě potýkáte i s pocity strachu, nedůvěry, krachy partnerství, žárlivostí, problémy v zaměstnání, pak vězte, že s největší pravděpodobností máte co do činění s úzkostí a ztěles??ováním negativních programů Vaší hlavy.

Tělesné projevy úzkosti

Projevy úzkosti jsou pestré a mohou se objevit prakticky v jakékoli části těla či orgánu. Jsou to typicky:

• hučení hlavy, tlak, bolest či motání hlavy
• nápadně zostřené vidění, zalehnutí uší
• napětí svalstva, častěji v oblasti žvýkacích svalů, skřípání zubů
• pocit knedlíku v krku, sevřeného krku
• pocit tlaku na hrudníku, pocit nedostatku vzduchu
• píchání u srdce, bušení srdce
• zažívací obtíže, jako je nevolnost, nechuť k jídlu, pocity na zvracení, průjem i zácpa, nadměrné říhání a plynatost
• únava, zimnice, zvýšené pocení, poruchy spánku
• třes těla, mravenčení prstů, slabost končetin

Úzkost a její příčiny

Strach je ve své podstatě velmi dobrý nástroj mozku, který nás varuje před nebezpečím, bolestí, má tedy přirozeně ochrannou funkci. Úzkost je naproti tomu abnormální pocit strachu, který často omezuje běžné fungování svého nositele. Strach aktivuje tzv. sympatický nervový systém. Nervový systém pak řídí veškeré funkce v našem těle. Dlouhodobě dochází k nevyrovnanosti mezi jednotlivými nervovými systémy a převaze sympatického s nepříjemnými tělesnými projevy.

Mně osobně je nejbližší pohled na člověka jako na biopsychosociální jednotku. Tedy je ovlivněn tím, co zdědil od svých předků (bio-), okolím (-socio-) a stavem své psychiky. Stejně tak se můžeme dívat na úzkost a její příčiny. Jestli budeme trpět úzkostí ovliv??uje naše genetická výbava. Lidé s úzkostí mívají podobnou vlastnost a tou je velká citlivost. Je to dar, nicméně díky ní její si její nositel všechno bere k srdci, vnímá mnohem více informací týkající se zejména emocí, než jiní lidé, které si často bere k srdci.

Zda se u nás projeví úzkost nebo ne je významně ovlivněno lidmi, kteří nás obklopují a jejich názory, nejvíce z řad těch nejbližších. Rodiče těchto lidí bývají sami velmi ustrašení, všude vidí nebezpečí, soustředí se negativní, život jim přijde těžký. Po svých dětech často vyžadují dokonalost, kterou nevědomky podmi??ují láskou, přijetím.

Emoční stav lidí trpících úzkostí bývá pokřiven nedostatkem lásky, přijetí, pochvaly, ocenění. Tak jako nás má zdravý strach chránit před sežrání tygrem, přejetím autem a podobně, stejným mechanizmem se nás mozek snaží ochránit pomocí úzkosti od ztráty lásky, samoty, před selháním a znemožněním.

Někdy má úzkost až záchvatovitý charakter, kdy strach dosahuje enormní intenzity a stejně tak doprovodné fyzické projevy. Takový stav je nazýván panikou. Při tomto limitním stavu dochází k bombardování hlavy takovým množstvím varování, hrozeb, ale i protichůdných nařízení a zákazů typu: „musím, nesmím, měl bych, neměl bych, mohlo by se stát…“, že i lidský mozek, nejvýkonnější počítač světa, je přesycen a vypovídá své funkce a přísuny dalších informací. Někdy mozek vyškrtne zrak, nebo jiný smysl, jindy myšlení, paměť nebo dokonce dojde k celkové ztrátě vědomí. Takový extrémní strach se objeví, pokud mozek hlásí ohrožení smrtí nebo extrémní bolestí včetně bolesti psychické. Mimochodem na podobném principu může vznikat i epileptický záchvat.

Neklesejte na mysli, v příštím článku, který vyjde za týden, se dozvíte, jak s úzkostí pracovat.