Mých 15 minut po-té: sedla jsem do auta a jela … moje první pocity byly skvělé. Cítila jsem sama sebe ve své maximální síle. Lehkost, nadhled. Posílená, sebevědomá. Svébytná. Nejsem si jistá, jestli jsem se takhle v životě kdy cítila. Pocit, že mám svůj život krásně nastavený, že jsem dokázala neuvěřitelné. Posbírat se sama z nuly, že jsem udělala kus práce na sobě. Rozpínala se ve mě veliká síla – moc … Věřím v sebe … věřím si …Děkuji za spolupráci a těším se na příště.

 

Daniela

…Neumím ten pocit popsat slovy… prostě mě zalil takový zvláštní pocit okolo žaludku a rozpínal se do celého těla. Přítel na mě už čekal venku v autě, tam jsem si vyndala z kabelky mobil, na kterém jsem viděla dlouhý e-mail od „kamarádky“, se kterou přátelství tak nějak již skončilo. Přečetla jsem si ho až doma a dost jsem se divila, že jsem po přečtení mailu byla naprosto v klidu! Kdo mě zná, tak ví, že bych se třeba celá rozklepala a byla z toho vyřízená ještě pár dní… Nevím jak to popsat, prostě jsem naprosto v klidu, a moc si přeji, aby to vydrželo i do zítřka. A další věc – po schodech dolů, kdy jsem šla od Vás, jsem byla naprosto přesvědčená o tom, že tohle bude první věc, u které vydržím až do konce! Moc děkuji za čas strávený s Vámi, který mi opravdu moc dal a nemůžu se dočkat, až budu moct začít studovat dokument od Vás a začít něco dělat a pak už se budu moc těšit na další návštěvu u Vás.
Josefína